Jednodílovka

Tak už jsem dlouhoooo nic nepřidala ;) tak snad to někdo čte :/ mohl by být nějaký ten ten koment xox Vaše Eliza Galli :3 jo mohlo to mít lepší konec ;) jop xxx

                                      *HEAVEN*

Bloudím po setmělém lese,ani nevím jak jsem se zde dostala,všude kolem mě je tma,zima a strašně moc divných zvuků!!Jediné co si pamatuju že jsem byla na jedné dost divoké párty,kde se ve velkém pilo,hulilo a bůh ví co ještě dělalo.Moje první opravdová párty a takto se zvrtne?!Já doopravdy netuším kde jsem?!Matně si vzpomínám na kámošku Zaru,jejího přítele Jeyho a flašku chlastu.

„Pij,pij,pij!!Heaven pořádně!!!Jedem BOMBY!“řve mi do ucha Zara a divoce se oblizuje s Jeyjem.Fuj až je mi z nich na blití.I když je to možná z toho alkoholu,co domě nalily.Musím ven na čerstvý vzduch!!!

„Zaro já musím na chvíli ven,nadýchat se čerstvého vzduchu,ok?!!Budeš tu ještě?!“řeknu jí než se doopravdy pozvracím. Zara se na mě podívá kalným pohledem a jen kývne na souhlas a dál se věnuje Jeyvi.Proderu se houfem opilých a zfetovaných lidí k východu nebo co to je a jsem venku na zadním dvorku,který vede až k lesu.Tak se tudy vydám…

„Pomoc!!Je tu někdo?Zaro!!“křičím ale asi jsem zabloudila moc hluboko v lese.Obrátím se a zkusím to,že se vrátím opačně.No snad mi to vyjde.Ježíš jak já se bojím!!!Proč jsem nezůstala na tom blbém dvorku,místo toho abych hledala cestu zpátky,kterou stejně nenajdu.A najednou za sebou uslyším nějaké hnusné a hlasité funění.Leknu se až zaječím a beru nohy na ramena!!Možná jsem rychlejší než Usan Bolt!!Ale je mi houby platné,když je to nebo ten za mnou stejně utíká a já zakopnu o kořen stromu a spadnu čelem na zem.Ten nebo to na mě taky spadne.Bože to je tíha!!A je to člověk,kluk.

„Slez ze mě!!Dělej!“pokouším se ho ze sebe dostat.Nevím kdo to je a jestli byl taky na té párty a je mi to putna,jen když ho ze sebe dostanu.Ale on se nehýbe a ani už nefuní.Konečně se mi to podařilo ho se sebe nějak odstrčit a teď tu leží nehybně a bez života.Co když je mrtvý?!Pane Bože jen to né!!

„Halo!!!Žiješ?!“a třu s ním,zkouším tep a dech.Obojí má v pořádku!!Tak proč sakra nereaguje?Co teď?!Je tu taková tma že pořádně na něj nevidím a já mám šílený strach!!!

„Probuď se,prosím!“a to už začnu brečet jak malá holka a propadám panice.Pak ucítím na své tváří jemný dotek,když se nad tělem kluka skláním.

„Neplač,nesluší ti to.“řekne neznámy do tmy.S obrovskou úlevou ho na zemi obejmu.On žije!!!

„Jak víš nebo nevíš,co mi sluší!!“a začnu na něj křičet,úleva odpadla a teď se ve mně mísí vztek a zloba,že mě pronásledoval a že málem umřel!!

„No nevím co ti sluší,ale rozhodně nerad vidím holku plakat.“a znovu pohladí mě po tváří,v té tmě co kolem nás panuje vidím pouze obrys jeho tváře.Připadá mi nějak povědomý.

„Kdo jsi?A proč jsi mě sledoval tím lesem?!“zeptám se ho narovinu.Při tom po kapsách hledám zapalovač abych si mohla na něj posvítit.

„Liam a nesledoval jsem tě až tak úplně.Nějak jsem se tu zasekl.Ale nechme toho hádání a zkusme nějak najít společnou cestu zpátky na tu párty.“vyhrabe se na nohy,počká až se opráším(jako kdyby to bylo vidět jestli jsem zablácená)a podá mi ruku.

„Promiň,že jsem na tebe tak vyjela,ale polekal jsi mě!A jmenuju se Heaven.“a pokusím se na něj v té tmě usmát.Asi to vycítí a silněji mi stiskne ruku.Pěkně vonní.

„Máš zajímavé jméno Heaven.Kdo tě pojmenoval podle nebe?“zeptá se mě po pěti minutách,co se trmácíme lesem.

„Rodiče,no spíš maminka.Sama má zvláštní jméno Lucky.I sestru pojmenovala jinak Sun.Máma je tak trochu bohém.Pořád někde lítá po nějakých svých sabatech a kdo ví co ještě.Ale mám jí ráda.“vyprávím úplně cizímu klukovi jak mě pojmenovala matka.A nepřipadá mi to divné.Cítím se s ním v bezpečí.A nějakým zázrakem se nám společně podařilo najít cestu k tomu baráku,kde se koná ta párty.A stojíme před ním.Upřímně se mi moc nechce dovnitř,ale mám tam sako.

„Tak jsme tu,Heaven.Půjdem ještě dovnitř?“zeptá se Liam a kouká na mě.

„Upřímně už se mi nechce pařit,ale jen si tam skočím pro sako.Teda v jakém bude stavu.A ty tam ještě chceš?“zeptám se ho a sleduju naše ruce,které jsou ještě pořád spojené.Liam se na ně taky zadívá a usměje se.

„Mě se tam taky nechce.Je tam moc lidí,kouře,hluku a divných lidí.A navíc tam není ani kousek soukromí.“a jde dovnitř.Já za ním.Svoje sako najdu na věšáku a světe div se celé,nezničené.Ještě najit Zaru a říct jí že jdu domů.Myslím že jí to vadit nebude.A mám pravdu když jí zahlédnu ve frontě na WCko.

„Zaro,jdu domů.Pa.“rozloučím se s ní.

„Jak chceš.Tak pa ve škole,Heaven.“a obejme mě.Jdu za Liamem,který čeká u věšáku,kde mi pomůže do saka.A jdeme ven.

„Nešla by jsi si někde sednout,kde je ticho a klid?“nečekaně se mě zeptá Liam.

„Klidně.“usměju se na něj,domů se mi ještě nechce a navíc se mi líbí být v jeho společnosti.A když jsem si ho konečně pořádně prohlédnu ve světle,málem mi padne brada na zem.Je to kus,sexy chlap!Liam mě zavede do nonstop bistra.Opravdu je tam klid a žádní lidi.

V bistru je poklidná a domácí atmosféra.Libí se mi tu,je to tu klidné,tiché a milé.Liam ze mě po celou dubu co jsme tu nespustil své oči.Trošku mě to zneklidňuje.Nervózně si koušu spodní ret až mi začne krvácet.Liam si toho všimne a přejede mi po něm prstem,aby mi utřel tu krev.

„Jsi asi hodně nervózní,co?Ale proč?To ze mě?“zeptá se mě a přitom se na mě mile usměje.Já jen kývnu hlavou že ano a napiju se coly,kterou nám donesla číšnice,abych tak zahnala rozpaky.

„Nemusíš se mě bát,Heaven.Já nejsem brutální vrah mladých žen a dívek.Jsem jen obyčejný kluk,co má jen obyčejná přání.“a znovu mě pohladí  po tom rtu a já se mu přitom upřeně dívám do očí.A když se ke mně přiblíží blíž,neodolám a jemně ho políbím na ústa.Liam asi nečekal takovou mou reakci a je mírně zaskočen.No ale pak se přidá,chytne mou tvář do obou dlaní a vášnivě mě políbí.Líbá neuvěřitelně!Takový polibek jsem ještě od nikoho v životě nedostala.Je sladký,jemný,vášnivý,hravý prostě jedinečný.

„Liame…Pání,to bylo něco.“  Řeknu udýchaně,neboť mě připravil o veškerý dostupný kyslík.

„Jo to bylo.Ještě nikdy jsem se nelíbal s holkou co jí znám sotva hodinu.“a znovu mě políbí.Tak se v tom bistru líbáme nebo si povídáme až nastal čas se rozloučit.

„Heaven,chtěl bych Tě znovu vidět.Můžu?!“zeptá se mě jemně.

„Ano.“a usměji se něj.Je tak milý,zdvořilý,seriozní a přitom tak nespoutaný.Něco na něm mě přitahuje.A od té doby jsme nerozlučná dvojka.Pokud je doma v Britanii,někdy s ním jedu ne nějaké jeho vystoupení.S klukama ze skupiny jsem jsi sedla.Jsou úžasní,hodní a strašně milí.Mám je všechny moc ráda i jejich slečny.Nakonec jsem ráda tomu že jsem se ztratila v tom lese a mě pronásledoval.Prostě to tak mělo být…

                                                   ♥The End♥