Díl sedmnáctý:
O několik dní později:
Zayn:Pořád přemýšlím jak z ní dostat že je nemocná.Aby
mi to sama řekla,tak jako všechno.Snažím se přední nepřeřeknout a tak se
neprozradit,že o tom vím.Ale vidím jak mi před očima slábne a ztrácí se.I když
se to snaží maskovat a dělá že je úplně v pořádku.Všimnul si to i Liam,že
je jiná.Bojím se o ní!Jak z ní má dostat to přiznání?!Zrovna je
v koupelně a upravuju se,jde s Lilli na nákupy.Všimnu si že ne nočním
stolku u postele nechala nějakou lahvičku.A na ní je napsáno že jsou to
vitamíny na povzbuzení a udržení
pozornosti.A mám to,tahle lahvička mi pomůže z ní dostat že je smrtelně
nemocná.
„Lásko proč bereš ty vitamíny?Tobě něco je?“zeptám se jí ve
dveřích koupelny a dívám se jak zbledla,ale okamžitě nadhodila normální tvář.
„Ne není,to mi doporučil lékař,kvůli těm závratím.A odkdy se
mi hrabeš ve věcech?“naštve se,vezme mi lahvičku,hodí si jí do kabelky a jde za
Lili.
„Promiň ale ležely na stolku.A sorry že jsem se jen zeptal
na to.Příště to nechám tak.Dělej jak chceš!“a jdu dolů za klukama.Nechci se sní
hádat,ale ona je někdy tak tvrdohlavá že to není ani možné.
„Co je kámo?Tváříš se jako kdyby ti ulítly včely?Děje se
snad něco s Bell?“ všimne si mého zachmuřeného výrazu a nálady Liam.
„Jo máš pravdu jde o Bell.Prostě jsem s ní nedostal
přiznání že vážně nemocná.Je tak umíněná.A já nechci vypadat že jí šmíruju a
hrabu se jí ve věcech.Ale bohužel se mi to tak podařilo před chvilkou v koupelně
. Našel jsem nějakou lahvičku s vitamíny a normálně jsem se nato zeptal a
ona se urazila a osočila mě že se jí hrabu ve věcech.Tak co teď?Já už nevím jak
dál?“a položím si hlavu do dlaní.Je mi z toho na nic.
„Zkus se vcítit do její situace a pochopit.Asi to není lehké
být vážně nemocná.Nech ji prostor a třeba ti to sama poví.Hlavně na ni
netlač.“Poplácá mě po zádech Liam.
„Asi jo.Asi máš pravdu.Třeba se stane zázrak a ona se mi
svěří sama.Snad brácho snad.“při posledních mých slovech schází dolů ze schodů
Bella i s Lilli.Jen se na mě smutně usměje a jde ven.Ani mi nedala pusu
jak to dělá vždycky,když odchází někam pryč.Je mi z toho smutno.
Bell:Nechci se sním hádat a už vůbec ne o tomhle.Zayn něco
tuší,cítím to.Snažím se aby na mě nic nepoznal,tvářím se že jsem
v pořádku.Zatracené vitamíny,musela jsem zrovna dneska nechat na tom
stolku.Jsem husa hloupá!Přitom on je tak milý,tak pozorný.Když nejsme spolu tak
mi posílá dárečky nebo květiny.Dívá se semnou na romantické filmy i když je moc
nemusí nebo jiné věci co nemá moc v
lásce.Ale děla to pro mě,protože já to mám ráda.Vím že se o něho můžu kdykoliv
opřít,je má skála,můj pevný bod v moři nezdarů.Je to má láska,můj osud,mé štěstí,můj
život,můj svět!Tak jak jen můžu tak lhát a tvářit se že mi nic není.Jak mu to
jen říct že mi zbývá poslední měsíce života.A že nechci aby mě viděl jak budu
umírat!Protože Já cítím že se můj konec blíží pomalu ale jistě nastává můj
čas.Já umírám….
Pokračování
příště….♥






