neděle 14. dubna 2013

Náhodné setkání-14 díl

Už 14 díl :o) Snad se bude líbit ;) Komentík by potěšíl xox Vaše Eliza Galli :3

                      Díl čtrnáctý:

Bell:A my jsme souhlasily.Nahrávací studio bylo obrovské přitom tak útulné. Ještě v životě jsem neviděla tolik hudebních nástrojů,různých tlačítek,mikrofonu,sluchátek a dalších nezbytných věcí pro nahrávaní.Byla jsem jak Alenka v říši divu.Raději jsme si s Laurou sedly na jeden z gaučů a celou dobu co kluci nahrávali,jsme byly ticho a jen jsem si to užívaly,jak mohly.Teda já se snažila být ticho,ale občas jsem si s nimi zazpívala,ale jen tak potichu aby mě nikdo neslyšel.

Zayn:Bell byla mým světem tak okouzlená,nemluvila jen tam tak seděla a zasněně pozorovala okolí.Ale neuniklo mi ,že s námi potichu prozpěvovala.A myslela si že ji nikdo nevidí.Ale já ano,já mám oči všude.A když jsme dotočili nový song,zeptal jsem se Luka jestli by nemohla jít zkusit si zazpívat,jen tak pro radost.Že by jí to udělalo hroznou radost a byla by potěšená.Luke jen kývl že ano. Super.
„Bell chceš si vyzkoušet jaké to je stát za mikrofonem,mít na uších sluchátka zpívat do něj?“Zavolám na ní.Bell jen vytřeští oči a dá si ruku překryje svá sladká ústa a odmítavě kroutí hlavou.
„Jen běž,máš překrásný hlas.Vždyť jsi zpívala ve školním zboru.Jen jdi,prosím kvůli mně a Zaynovi.“ A to jí prosí i Laura a strkají před mikrofon.
„Jen to zkus a uvidíš.Ono Tě to neukousne.Nemusíš se to ho bát.“ A hodím na ní psí oči.
„Tak fajn,ale neručím za výsledek.Osobně si myslím,že nezpívám nijak zvlášť dobře.Ale jak chcete,pak si nechoďte ke mně stěžovat.“ A už stojí u mikrofonu.
„A co chceš nám zazpívat?“zeptám se ji.
„Christina Aguilera-Hurt.Ale neručím za výsledek.Neumím to tak dobře jako ona.“a kývne na jedno z pánu u nahrávacího pultu,že je připravena.Nasadí si sluchátka,počká až začne hrát hudba a začne zpívat.A my všichni jsme unešení krásou jejího hlasu.Je tak ponořená do svého zpěvu že nic kolem sebe nevnímá.A když skončí své vystoupení  sundá sluchátka a nejistým pohledem se na nás podívá.Co na to říkáme.První se z pamatuje Liam a začne tleskat,ostatní se k němu přidají.
„Tak jaká jsem byla?Ušlo to aspoň trochu?“zeptá se nás nejistě.
„Byla jsi úžasná!Neuvažuješ o karieru zpěvačky?“pochválí ji Harry. Bell se jen usměje,začervená se a jde si sednout zpátky na své místo.Jdu si přisednout k ní.
„Co se ještě o Tobě nedovím za novinky.Kde jsi se naučila tak krásně zpívat?A jak dlouho to umíš?“zeptám se jí zvědavě.
„No na střední jsem chodila do zboru,bavilo mě to.A nějak samo mi to šlo a asi jde i teď.“ A znovu se začervená.

Bell:To bylo něco úžasného a neopakovatelného si zkusit zazpívat v opravdivém nahrávacím studiu u profíku. Snažila jsem se,taky jsem si nevybrala lehkou skladbu a ani její interpretka.Strašně se mi to líbilo a když jsem pak viděla všechny tak nadšené z mého zpěvu,tak mě to dojalo.A hlavně jak se tvářil Zayn byl úplně a zcela vyveden z míry.A když mě pochválil Harry tak mě moc potěšilo.Je to pro mě skvělá zkušenost a příležitost,zkusit si něco takového.Ale věnovat se to mu nechci.Neláká mě být zpěvačkou.Jen mě těšilo že jsem si mohla zazpívat píseň,kterou miluju a tak nějak jí mohla poslat tam nahoru,do Nebe svému tatínkovi.Strašně moc mi chybí,chybí mi jeho smích a to jak mě dokázal rozesmát,když jsem se bála duchů nebo mi hrála na piano ukolébavky. Z vděčnosti že jsem si mohla uskutečnit svůj malý sen,políbím Zayna.
„Děkuju Zayne,že jsem si to mohla vyzkoušet.Byl to pro mě jeden z neopakovatelných zážitku.“ Kluci už stejně skončili s nahráváním a mají pro dnešek volno.Je kolem třetí hodiny odpoledne,když všichni opouštíme studio.První se námi loučí Niall,po něm Louis s Liamem. Jdou za svými děvčaty. Až na Harryho s Laurou,ale i oni se později odpojí a jdou někam pryč.Ruku v ruce bloudíme ulicemi Londýna,až do okamžiku,kdy se mi zatmí před očima a udělá se mi zle.
„Bell co Ti je?Jsi najednou strašně bledá?Pojď odvezu Tě do nemocnice.“A zavolá na taxíka a diktuje mu známou adresu nemocnice.Taxikář si to určitě nenechá pro sebe a zavolá tu to žhavou novinku novinářům.Ale mě je to jedno.Já chci jen jediné aby mě přestalo bolet na hrudi.V nemocni se nás ujme sestřička a mě neunikne jak se dívá po mém Zaynovi,koketa jedna.Ale jeho nezajímá,jen vyplňuje nějaké papíry a čeká semnou na lékaře,který mě vyšetří.Když přijde lékař konající službu a odvedeme na vyšetřovnu,vidím v jeho očích strach.Lékař mě vyšetří,udělá mi různé odběry krve a zeptá se mě na můj zdravotní stav.Vlastně mu musím říct o tom pokusu o znásilnění i o tom potratu pře dvěma lety.Lékař vše zapíše do mé zdravotní karty a odejde.Mezitím mě odvede jiná sestřička na pokoj.Budu muset být přes noc na pozorování v nemocnici.Jen řeknu jedné ze sestřiček aby mi přivedli  Zayna.

Zayn:Lekl jsem, když najednou zbledla a držela se za hrudník, jako kdyby se nemohla nadechnout. Okamžitě jsem jí zavezl do nejbližší nemocnice.A teď tu čekám na nějaké informace  ohledne jejího stavu.Přijde pro mě jedna ze sestřiček a odved mě za ní do pokoje,kde bude asi přes noc na pozorování….
                                   Pokračování příště……

Žádné komentáře:

Okomentovat