Náhodné setkání-15 díl

Opa už 15 díl ;) No pomalu ale jistě se blížíme do finiše :) Komentíček pls xox Vaše Eliza Galli :3

                               Díl patnáctý:

Zayn:I v nemocniční košili je překrásná.Akorát trošku bledší než obvykle.Leží v té velké nemocniční posteli skroucená do klubíčka a vypadá jako malá holčička.Ale když mě uvidí na tváři se jí usadí široký úsměv a z očí jí září jako smaragdy.Jen pro mě.

„Tak jak to jde,krásko?“zeptám se jí,když si sednu na židličku vedle její postele.

„Dobře,mistře.Budu tu jen přes noc.Takže se o mě neboj.Dobře se tu o mě postarají.“a pořád se na mě usmívá.

„To jsem rád.A ráno Tě propustí?“  Bell jen kývne hlavou.

„Tak to si pro Tebe ráno přijdu a uděláme si krásný výlet.“ A pohladím ji po tváři.

„Miluju Tě,mistře.“ A políbí mě.Je tak sladká,tak krásná,tak neskutečná a tak má.Bohužel nás někdo vyruší  a jsou to kluci i se svýma děvčaty,stojící ve dveřích pokoje.

„Nerušíme?“Zeptá se Emma. A pobaveně mrkne na Louise.

„Ne ne.A jak víte kde jsme?“Zeptá se jich Bella.

„No Zayn volal a taky novináři obklíčily vchod do nemocnice.Jsi horkou novinkou Bell.“vysvětlí Liam a jde obejmout Bell.

„Super!To ten taxikář ,si to nenechal pro sebe.A to jsem mu dal dost vysoké dýško!“vylítnu naštvaně.

„Klid lásko.No a co.Ráno mě stejně propustí a oni si najdou jinou oběť.“ A usměje se na mě nevině.

„Jo Zayne klid.Bell má pravdu.Stejně to už nezměníš.Tak na co se rozčilovat,kámo.“ Míní Naill a obejme mě,pak i Bell.Všichni se skvěle bavíme až do doby než přijde sestřička oznámí nám konec návštěvních hodin.Tak se teda s ní ostatní rozloučí a vyjdou z pokoje.Poslední se loučím s Bell já.Z ruky si sundám jeden ze svých náramků a připnu jí ho na zápěstí,které má volné.

„To abys na mě nezapomněla. Ráno mě tu čekej,přijdu si pro Tebe!Dobrou noc a sladké sny.Miluji Tě,krásko.“a naposled jí políbím a odcházím.

„Zayne?!“volá za mnou a já se ještě otočím ve dveřích.

„Ano,lásko?“zeptám se jí vypadá že mi chce ještě něco říct.

„Děkuju,je krásný a taky Ti přeju krásné sny.A už běž,kluci na Tebe čekají.“a pošle mi vzdušný polibek.Chytnu ho a pošlu jí ho taky.Už teď mi chybí,sotva jsem opustil její pokoj.Jednou mou útěchou je to že jí ráno zase uvidím a budu s ní.

Bell:Sotva všichni odešli,přišel můj doktor a netvářil se moc spokojeně.Poznala jsem to na něm,vždycky když mi má oznámit špatnou zprávu,zvedne se mu levé obočí.Cítím že co mi řekne nebude pozitivní.

„Dobrý večer,slečno Collins. Dlouho jste u mě nebyla.Bohužel nemám pro vás dobré zprávy.Váš zdravotní stav se od minula zhoršil a to dost rapidně .“ Řekne mi narovinu.

„Kolik času mi ještě zbývá?“zeptám se ho vyrovnaně.

„Vzhledem k tomu že už neberete léky ani nechcete uvažovat i o jiné léčebné metodě.Tak se obávám že nanejvýš  pět až šest měsíců.Ale může to být míň.Pořád ještě odmítáte vyzkoušet tu novou léčebnou metodu?“vyřkne ortel.

„Ne nezlobte se ale já si chci užívat života.A né pořád lítat po doktorech a různých vyšetření.Ale slíbím Vám že budu brát aspoň nějaké ty vitamíny.“a on to vezme na vědomí,ještě mi  udělí pár rad co smím a nesmím a rozloučí se semnou.Pak ještě přijde sestřička a vymění mi infuzi,chvilku se dívám na Tv,ale pak mě to přestane bavit a usnu…

*Ráno mě propustí,podepíšu různé papíry a vyzvednu si recept na vitamíny a čekám na Zayna,přitom hladím v prstech jeho náramek.Zayn přijede ve svém autě a počká než si k němu nasednu.A skutečně vyjedeme na výlet který sliboval.Ukáže mi všechny místa které má rád.Je mi sním dobře.Ví o mě všechno,no skoro všechno a přitom mě miluje. Tak jak můžu tak lhát a neříct mu to.Já jen nechci aby se trápil a byl semnou se soucitu.

Zayn:Když jí vyzvednu,zdá se mi taková jiná,divná.Jako kdyby před mnou něco tajila.Tváří se i chová se stejně,ale jejich očích není ta jiskra,která tam byla předtím.Mám neblahé tušení,že se to týká jejího zdraví.

„Bell jsi v pořádku?Zdáš se mi taková divná.Ani jsi dneska moc nemluvila.“zeptám se jí.

„Ne ne to se ti jen zdá.Jen jsem trošku unavená to je vše.A co příprava na turné?Jak už jste s tím daleko?“a změní téma.Prostě mi nechce nic říct.Proč?

„No už jsme skoro hotoví.Ještě ze dvě zkoušky a můžeme vyrazit.A to je tak za pět a šest dní.Už se to blíží.Naštěstí to bude jen na měsíc.“ Odpovím ji.Bell se usměje a dál se dívá z okna u nás v pokoji.Raději jí nechám už tak a jdu nám udělat něco k večeři.Asi jí ten dnešní výlet zmohl.Neměl jsem jí tahat po všech těch místech,ale jen jsem chtěla aby je viděla a byla šťastná….

                   Pokračování příště…♥