Díl dvacátý:
V nemocnici:
Bell:Nechci tam,ale můj doktor mě už čeká.Znovu mi dělají
různé vyšetření,už poněkolikáté.Zayn je skoro u všech semnou.Je mi oporou.Když
už mám po všech těch vyšetření,jdu za svým lékařem do jeho vyšetřovny i se Zaynem.
„Tak slečno Collins,podle všech vyšetření Vám moc času
nezbývá.Opravdu nechce zůstat tady u nás v nemocnici?“zeptá se mě doktor
opět.
„Ne nechci už při poslední
návštěvě jsem Vám rozhodně řekla,že zde umřít nehodlám!Chci trávit
poslední dny doma,tam kde to miluju.A vím kde to přesně je.“ Rozhodně se
nezviklám na tu nemocnici.
„Dobře ale nepoletíte zpátky do České Republiky,že
ne?Protože už žádný další let bych Vám nedoporučil,vzhledem k Vašemu
stavu.Tak Vám přeju pěkný den.“a rozloučí se s námi.
„Z bohem pane doktore.Ráda jsem vás poznala.Mějte se
pěkně.“a obejmu ho.A jdu se Zaynem pryč z nemocnice.
„Zayne chtěla bych jet k pobřeží.Mám tam dům,co mi
odkázal tatínek.Už dlouho jsem tam nebyla.Je tam krásně.To je to místo kde chci
umřít.“svěřím se mu v autě a on jen pokrčí rameny a vyjdeme pryč z Londýna
.Cesta trvá hodinu a když přijedeme na místo jsem unešená krásou domu a celého
okolí,vesnice.Je to malá vesnička,kde převážně žijí starší lidé.Tady rozhodně nikdo
nebude znát Zayna.Jeho raději pošlu na nákupy,protože v domě není ani
konzerva jídla.A já mezím všude uklidím,vyvětrám a nachytám naši ložnici.A když
jsem se vším hotová unaveně usnu na
pohovce v obýváku.
Zayn:Když jsem slyšel jak rozhodně a nekompromisně řekla
svému lékaři,že nehodlá umřít v nemocnici ale někde kde to má ráda a cítí
se tam dobře.Napadl mě náš dům,kde všichni žijeme.Ale ona myslela jiné místo.A
musím uznat že je překrásné a přímo pro ni.A když jí vidím jak sladce spí na
gauči,jsem mimo.Tak jí přikryju a jdu vyložit nákup na který mě poslala.Jen
pořád nechápu proč rezignovala na veškerou léčbu a pomoc.Vždyť potom co si všechno prožila za poslední
roky,musí mít důvod pro co žít.Já bych měl a to jí!Už kvůli ni bych to
nevzdával!Tak proč ona ano?!
O několik dní později:
Bell:Já už to nezvládám,jsem na konci sil.Umírám,poslední
dva dny jen polehávám a už skoro vůbec nechodím ven na zahradu.Je tu semnou má
maminka a stará se o mě jako když jsem byla malá holčička.Jak jen mi chyběla
celé ty roky,co jsem zde v Británii. A vidím jak je smutná a jak jí to
ničí,že umírám,ale nedává to na sobě znát.Je tak silná!To mám asi po ní.Jenže
já už síly nemám,je mi čím dál tím hůř a špatně.Ale vydržím to do posledního
výdechu a tlukotu srdce.Pro ni,pro ně a hlavně pro mou životní lásku Zayna. Všem
jsem napsala dopis na rozloučenou.Každému zvlášť a jinak napsaný.Je to jen pro
ně,s každým jsem se po svém způsobu
rozloučila,tak jak to cítím a vnímám.Ale nejvíc jsem se snažila u Zayna a
doufám že pochopí mé rozhodnutí,proč jsem odmítla léčbu.Dopis na rozloučenou:
Má lásko,můj
osude a můj živote!!!!
Můj nejsladší a nejdražší
Zayne. Jsi jako ta Svatozář co poslouchám od Beyoncé. Má Svatozář co mi
osvítila zbytek mého života.Jsi ten kdo mi dal naději milovat a být milována! Prosím
netrap se že už tu nejsem!Ale věř že jsem Tě milovala tak jako nikoho před
tím.Jsi můj osud,má opravdová láska.S Tebou jsem byla
nejšťastnější,nejupřímnější a nejzamilovanější!Jen s Tebou jsem se cítila
úplná a svá.Ale rozhodla jsem se už dávno před tím než jsem Tě potkala,že
nepodstoupím žádnou léčbu.Nechtěla jsem zbytek života strávit na nemocniční
lůžku,s hadičkami po celém těle a jíst jen trubičkou!Bylo to a je to mé
rozhodnutí!A když jsem Tě potkala,chtěla jsem žít o to víc než kdy před tím!A
splnilo se mi to!Ty jsi důvod proč jsem tu ještě na světě!Ač mi zůstává tak
málo času!Nelituju žádného dne,který jsem prožila s tebou!Děkuju osudu že
jsem Tě potkala,zamilovala se do Tebe a byla jednoduše s Tebou!Tady a teď!Chci
Ti jen poděkovat,za to krásné co jsme spolu prožily.Nezapomenu. Přeju Ti abys
byl šťastný,dál dělal to,co Tě baví a znovu se zamiloval!Protože TY si zasloužíš
lásku!Miluju Tě Zayne Jawaade Maliku do posledního vdechu a tlukotu srdce!!!
S velkou láskou
navždy tvá Bell ♥
P.S. Děkuju,že jsi tu byl v ten náš čas pro Mě!!!
Zayn:Ona mi umírá!Dneska mi její maminka s pláčem
svěřila,že už odmítá jíst.A nikdo s tím nic nedokáže udělat.Vzdala
to!Sedím u postele,držím ji za ruku a dívám se do jejich nádherných očích.A
semnou jsou tu všichni,kteří jí mají rádi.I když je bílá jako stěna a pod očima
má kruhy i tak je krásná!Hruď se jí zvedá slabounce,ani to nejde vidět.Stále má
na rtech ten svůj krásný úsměv,do kterého jsem se zamiloval.
„Děkuju že jste tu semnou.Moc to pro mě znamená.Mám Vás
všechny moc ráda!Jen ještě o jedno prosím,až umřu netrapte se!Protože mě už nic
bolet nebude!Já jsem se svou smrtí smířená.Pro každého z Vás mám dopis.Děkuju
za vše co jste pro mě udělali.“a kývne na svou mamku,která všem rozdá dopisy i
já dostanu jeden.
„Tak ještě jednou Vás žádám netrapte se!Já už jsem smířená
se životem a i se smrtí.“ A nechá se od každého obejmout.Pomalu všichni
odcházejí až zůstanu jen Já a její maminka.Bella nás chytí za ruce.
„Má milovaná maminko už se netrap!Vidím to na Tobě!A nechci
abys tak trápila.Miluju Tě.“a dlouho se objímají a hladí.Pak ji něco pošeptá do
ucha a ona jde pryč z pokoje.Vezmu si jí do náruče v posteli.
„Tady a teď miluju Tě,mistře!“ naposledy mě políbí,pomalu
vydechne a já cítím, že mi umřela v náručí.Uložím jí zpátky do postele a
naposledy jí pohladím a se staženým hlasem pošeptám.
„Tady a teď miluju Tě,krásko!“ a už se neudržím a začnu
plakat,jen cítím jak mě někdo obejme zezadu a utěšuje.A jsou to kluci a její
maminka.Už je pryč a nikdo a nic mi jí nevrátí zpátky.UŽ NIKDY……
♥ Konec ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat