Jednodílovka

Juj další nová jednodílovka :) jen a jen pro vás ;) Tak pls nějaký ten komentík :) Vaše Eliza Galli :3

                                      It´s my little miracle

„Mami kdo je ten pán, co na tebe tak kouká?!“slyším hlas své malé dcerky Stelly a podívám se tím směrem, co ukazuje její malá ručka.A já vidím po letech Bena,mou lásku a otce mojí Stelly,která je přesnou kopií svého otce.ŠOK přesně to je ono co cítím v danou chvíli.Bože a ON jde naším směrem kde stojíme!!!A já nemám kam utéct a schovat se,jsme totiž na pohřbu jeho dědečka!!!

„Ahoj Zoe,jsem rád že jsi přišla na pohřeb dědy.Měl tě rád.“pozdraví mě a upřeně sleduje Stellu.

„Ahoj Bene. Upřímnou soustrast.Tvůj děda byl skvělý člověk.“taky ho pozdravím a Stellu si vezmu do náruče.

„Děkuju. A kdo je tato krásná malá princezna?“zeptá se na ní.Co mu mám jako říct?Že je jeho ale vzdal se této možnosti,když nás opustil.Naštěstí Stella to vyřešila za mě.To svou dětskou upřímnosti.

„Já se jmenuji Stella Blunt a mám ctyzi roky.“a  ukáže mu na prstech kolik má let.On se zasměje ale dál vyptává.

„A kde máte tatínka?“rozhlíží se kolem dokola a hledá nějakého muže co by patřil k nám,malá jen zakroutí hlavou a víc se ke mně přitulí,hlavu si opře o mé rameno.

„Tatínek není.Ahoj Bene ráda jsem tě poletech viděla.Ale už musíme jít,pohřeb už stejně skončil.Já ještě musím dovézt Stellu k rodičům a jít na chvíli do práce.Měj se.“ s malou v náručí se od něj otočím a odcházíme pryč s pohřbu.Jenže on nás jen tak nenechá odejít,chytí mě za paži a otočí si mě čelem k sobě.

„Ona je moje,že je to tak?!“a v očích má výčitky vůdčí mě.

„Ano je.Ale tobě to může být jedno,když jsi mě opustil a nechal tak.Tak prosím,nech nás jít.“a chci se mu vytrhnout se sevření jeho ruky.

„Ale není Zoe.Myslím,že se teď hodně věcí změnilo.Pro mě,pro tebe a především pro Stellu.“a uvězní mě tím svým pohledem.Tím pohledem,který jsem tak milovala,ale poslední roky i nenáviděla.Jenže má dcera je celá po něm i s tím to kukučem.Stellu miluju nejvíc na světě a jeho nenávidím z celého srdce.

„Dobře…Já si chci s tebou taky promluvit.Mohl by jsi večer ke mně zajít,to už budu doma.Bydlím nedaleko rodičů.“ A nadiktuju mu mou adresu.Ben mě pustí,pohladí Stellu a naposled se na mě zadívá a odchází ke zbytku rodiny.Malá se na nic nevyptává ani cestou autem,když jí vezu k rodičům.Jenže on mě nepustil ani v práci a dál se mi honí hlavou.A když konečně dorazím domů i se Stellou,kterou vyzvednu od rodičů a okoupanou ji uložím do postele,kde ji ještě přečtu pohádku na dobrou noc.Stella už sladce spí a já se jdu psychicky připravit na setkání s Benem.A když uslyším zvonek,zhluboka se nadechnu a jdu mu otevřít.Stojí tam na chodbě s kyticí růží,kterou mi podá a se smutným pohledem.Hlavou mu pokynu ať jde dál.Když za ním zabouchnu dveře mě Ben nečekaně políbí.

„Chyběla jsi mi Zoe.Já musel jsem to udělat.Tě políbit.“a znovu se vrhne na mé ústa.Já ho ale tentokrát odstrčím a jdu do kuchyně najít vázu do které bych dala tu překrásnou kytici.Ben jde za mnou jako věčný stín.

„Tak já ti chyběla,jo?!Tak proč ses mi za celé ty roky neozval!To já nebyla kdo mě opustil!A nechal mě i s dárečkem na pospas!“a nechám všechny emoce vyjít na povrch a rozpláču se.Ben mě chytne do náruče a konejší mě jako malé dítě.Ani nevím jak jsme se dostali z kuchyně do obýváku,ale sedím na gauči v Benově náručí.

„Zoe já se ti celá ta léta chtěl ozvat,jenže jsem nikdy nenašel odvahu.Ale věděl jsem o tobě že se máš dobře.Volával jsem si s dědou.Který mi o tobě všechno vyprávěl,jen se zapomněl zmínit o Stelle. Kdybych věděl že jsi těhotná,neodešel bych pryč. Nikdy bych vás neopustil.Kolik let jsem zameškal a možná i dál zameškával.Kdyby děda neumřel a já tě nepotkal na jeho pohřbu s ní.“a zakroutí hlavou.

„Bene já jsem mu řekla ať ti nic nepoví.Nechtěla jsem aby ses musel vzdát své kariery.A žít s námi jen  s povinnosti. I když mě to k tobě dál táhne,nenechám se připravit o život,který jsem těžce vybudovala pro sebe a svou dceru.Prosím příjmy fakt že se o sebe a o naší dceru dokážu postarat sama.Ale samozřejmě tě nechám vídat se s tvou dcerou.Měla by znát a vědět kdo je její otec.“stanovím mu pravidla.Rozum mi říká že jsem mu dobře stanovila pravidla,ale srdce je jiného názoru.Ben se na mě jen dívá a nic neříká.Z ničeho nic se mi na klín usadí Stella a obejme mě.

„Mami to je táta?!“a zadívá se na Bena.

„Ano zlatíčko,jsem tvůj tatínek.“a vezme si jí do náruče,Stella spokojena s novým faktem mu znovu usne v náručí.Tak jí Ben donese zpátky do jejího pokoje a uloží do postele.

„No myslím že nám to Stella ulehčila.Já jí rozhodně chci vídat a podílet se na její výchově,Zoe.“a odchází z mého bytu pryč,ani se na mě nepodíval a je fuč.Tak jako tenkrát po té osudné noci,kdy jsem zplodili naší Stellu.Bez vysvětlení,bez rozloučení mě opustil.Nevím co si mám o tom myslet.

O měsíc později:

A tak se teda podílel jak mohl.Byl s námi každý den a užíval si chvíle se Stellou i se mnou.A my jsme se tak nějak zase dali dohromady a jsme spolu už jako rodina.Stejně jsem v koutku duše věděla že to tak dopadne,že se ke mně vrátí.A teď se stehujeme do našeho nového domova,kde začíná náš nový a snad skvělý život po boku jeden druhého a s naším malým zázrakem jménem Stella.Je to můj malý zázrak….

                                                             ♥ The End ♥