středa 10. dubna 2013

Náhodné setkání-10 díl

Tak už 10 díl ;) Miláčkové  potěší koment :o) Vaše Eliza Galli :3 K to mu si puste ;) The  Script- I´m Yours ♥

                                     Díl desáty:
Slyším různé zvuky,plačící hlasy a jak semnou někdo mluví,ale já jim nerozumím.Nemohu otevřít oči,bolí mě tělo a je mi zima.A najednou je ticho,ohromující ticho.Všechno jako by neexistovalo!A já se začínám bát!Že je můj konec?!Pak ucítím něčí teplý dotek dlaně na mé tváří a to mě donutí otevřít oči a já spatřím tu nejkrásnější tvář na světě!Moje ho  ustrašené ho Zayna,jak sedí u sofa, na kterém ležím.
„Konečně ses probudila.Měl jsem o Tebe takový strach!“ řekne mi s úlevou v hlase a políbí mě na mé  ústa.Podívám se do jeho uslzených očích a vidím v nich bolest spojenou s úlevou,radost,něhu a lásku.
„A kde to jsem?Co se stalo?Jediné co si pamatuju že jsem pronášela proslov na pohřbu Elizabeth a pak najednou nic,tma a strach,že se už neprobudím!A ta šílená bolest na hrudi!“a rozhlížím se kolem sebe po zákristii v kostele.
„Omdlela jsi v kostele.Teď jsi v zákristii.Pohřeb už skončil.Paní Blanku moc mrzelo že jsi omdlela,ale už musela jet na smuteční  hostinu k ním domů.“ A pomůže mi se posadit.Znovu se mi zamotá hlava a zatmí před očima.Zayn mě musí přidržovat abych neupadla.
„Už je mi líp.Pojeďme na tu hostinu.“Poprosím ho  a opírám se o jeho silné tělo,cestou k autu.
„Dobře.A opravdu je Ti líp?Jsi celá bledá a chvěješ se?!Nechceš raději jet do nemocnice?!“Zeptá se mě.
„Ne opravdu je mi dobře.Hlavně, když jsi semnou.Jen mě prosím Tě drž a nepouštěj!“ a opřu se o něj jak nám to situace v autě dovolí.Zayn totiž řídí.
Na smuteční hostině:
Když dorazíme k domu Blanky,vystoupím z auta a jdu je hledat,Blanku s Laurou.Zayn mezitím jde najít kluky. Nikde je nemůžu najít,až mě napadne pokoj Elizabeth.Ale tam narazím na Jake,jak stojí u šperkovnice jeho matky a něco z ní vytahuje!A když mě zahládne okamžitě to něco schová do kapsy kalhot.
„A naše Šípková Růženka se probudila a dorazila na hostinu!Pěkné divadlo jsi sehrála v kostele,co je jen pravda.Všichni se div nepotrhly,když se skácela na zem.Hlavně ten tvůj Zayn!“ vysměje se mi .
„Mlčte, nemáte právo tak to mluvit o člověku,které ho miluju.Vy nevíte co je mít rád a někoho milovat!Divím se, že je s vámi Blanka tak dlouho,že vás trpí.Jste jen pokrytec a příživník.Celá rodina se za Vás stydí!Je mi z Vás zle!“ a chci odejít z pokoje.Ale on mi v tom zabrání,chytne mě za obě zápěstí,povalí mě na postel a celou svou vahou si na mě lehne.Jednou rukou mi drží ruce a druhou rozepíná zip na svých kalhotách,až ho vytáhne.Chci začít křičet ale strach mi to nedovolí,nevydám ze sebe ani hlásku.
„Co došla Ti řeč,holčičko?!Konečně dokončíme to co jsme tak přednedávnem museli ukončit!Já nezapomínám,já ne.Drž a uvidíš že se ti to bude líbit!Já jsem daleko lepší než ten tvůj Zayn!“a rve mně ze šatů,funí u toho jako lokomotiva celou dobu se na mě úlisně dívá.Až se mi z něco udělá zle,div že se nepozvracím.Já se jen modlím,aby někoho napadlo jsem jít.Prosím Bože nenechej ho to dokončit!!!A zavřu oči abych se na něj nemusela dívat!Najednou se rozrazily dveře a v nich Blanka s Zaynem a s kluky!!Okamžitě se na něj vrhnou a odstrčí ho ze mě!Já uteču do bezpečí  Blančině náruče,ta se mě ujme.
„Jak si jen mohl!?A zrovna jí!Nenávidím Tě a už Tě nechci nikdy vidět!Jsi mi odporný!Zmizni mi z očí!“a kývne na kluky ať ho odvedou pryč.Do toho přijde Laura.
„Už jsem volala polici.Nechci ho tu,mami!“ a obejme nás.Mezitím k nám došli Zayn s Harrym.
„Bello moc se omlouvám za chování mého muže.“a začne plakat.
„Neplačte kvůli němu.On si už nezaslouží žádnou Vaši slzu,ani jedné z Vás.“utěšuju je obě.
Policie si ho už vzala do vazby a já na něj podala trestní oznámení.Vše jsem vypověděla policii na stanici,kde taky nafotili moje rány a modřiny a  odjela do domu kluků i s Laurou. Ale zůstane mi na něj památka,ale snad ne nadlouho.Mám šrám na krku a modřiny po celém těle,jak rval ze mě to oblečení.
„Zlato, jak se cítíš?Dneska jsi toho zažila až moc na jeden den.“zeptá se mě starostlivě a podá mi hrnek čaje na uklidnění.Jsme v jeho pokoji,kde si odpočinu a kde se cítím v bezpečí.
„Myslím, že za daných okolností je mi dobře.Až neskutečně fajn.Víš nebylo to poprvé co mi to chtěl udělat.Bylo i tenkrát, když jsme se poprvé setkali v tom parku.Už tenkrát mě chtěl znásilnit!“ a zachvěju se nad vzpomínkou.
„Bell pověz mi o tom.Třeba se ti udělá líp.“vleze za mnou pod peřinu,konejšivě mě obejme a já si položím hlavu na jeho rameno a začnu mu vyprávět,to co ještě nikomu ne a on jen zaujatě poslouchá…
                            Pokračování příště….♥

úterý 9. dubna 2013

Náhodné setkání-9 díl

Už 9 díl ;) Oj to je co :D Tak pls komentik :o) Vaše Eliza Galli :3

                                 Díl devátý:

 Paní Elizabeth si přála církevní pohřeb,se vším co je s tím spojené.Blanka mě poprosila, jestli bych nepronesla smuteční řeč.Já souhlasila.Celý ten týden mi byl Zayn oporou,hlavně když se vrátil manžel Blanky Jake.Protože mě nepřímo u jedné z večeří obvinil za smrt jeho matky.A na té večeři byli i Zayn s Harrym. Blanka ani Laura nic nepostřehly,ale Zayn ANO a nenávistně se na něj podíval.Jake se jen ušklíbl a dál se věnoval svým bramborám.Už jsem u toho stolu nemohla vydržet,omluvila jsem se Blance a pochválila jí jídlo a šla si sbalit pár věcí a zbytek týdne jsem byla u Zaynovy rodiny.Nechtěla jsem je opustit,ale nemohla jsem už být pod jednou střechou s ním!Zvedal se mi z něho žaludek,s parchanta jednoho a to mu právě zemřela matka! U Zaynovy  rodiny mi bylo dobře,pořád něco vařily nebo spolu dohromady trávili čas.A byli na mě tak hodní.Měla jsem se tam jako v pohádce.Ale hodně času jsem taky trávila s Laurou a Blankou,abych ji to trochu vynahradila.Společně jsme zařizovaly pohřeb a i hostinu u nich doma.Nechtěly jít někam do restaurace,chtěly být doma v kruhu rodinném.Tak jak si to Elizabeth přála…

Na pohřbu:
Má krásnou a decentní zádušní mši v kostele,zatím vše probíhá tak jak má.A já za několik okamžiku budu mít smuteční řeč.Nevím jestli to zvládnu a nerozpláču se před všemi lidmi v kostele.Celá bledá se podívám na Zayna a on mi stiskne ruku a popřeje mi hodně síly.Usměji se na něho a jdu k mikrofonu,když mě uvede kněz jako pronášející ho smuteční řeč o zesnulé.
„Dnes jsme se tu všichni sešli,abychom vzdali poslední sbohem paní Elizabeth Banks.Já jsem jí znala pouhé tři roky,ale jako bych ji znala celý svůj život.Elizabeth mi byla babičkou,kterou jsem nikdy neměla.Dávala mi cenné rady do života,učila mě jak si ho vážit a někdy ho nebrat až tak vážně.S láskou jsem se o ní starala a pečovala.Ty tři roky pro mě byly a jsou něčím tak krásným,že na ně nikdy nezapomenu.V její přítomnosti jsem se cítila dobře,v bezpečí a v lásce.Děkuji osudu že jsem sní mohla trávit zbytek jejího života.A věřím že se na NÁS dívá z nebe a dávána NÁS pozor.ONA byla anděl a teď je mezi ostatními anděly.Takže mám v nebi už dva anděly,co mě budou strážit.Děkuji Elizabeth za vše co jste mi dala a své rodině.Mám Vás ráda a budete mi chybět.S velkou láskou a úctou Vaše „náhradní“ vnučka Bell.“ Neudržím se a poslední slova pláču a cítím, jak se mi podlamují kolena a omdlím. Ale než spadnu úplně na zem, zachytí mě něčí náruč….
                               Pokračování příště….♥

pondělí 8. dubna 2013

Jenodílovka

 Tak jedna jednodílovka s Harrym :o) Snad se bude líbit ;) pls komentík,beru i kritiku ;) :) Vaše Eliza Galli :3

                                                  Coco

Červený koberec,záře reflektorů,blesky fotografů,davy volající mé jméno Coco St.Cloud.A ano jsem filmová hvězda,splnil se mi můj dětský sen.A já jsem na premiéře svého prvního filmu,kde hraju hlavní roli.Je to klasická love story.Stojím tu v nádherných tyrkysových dlouhých šatech s vlečkou od Chanelu a užívám si to co to jen jde,poskytuji rozhovory novinářům,když v tom mi někdo šlápne na vlečku a málem mě před všema obnaží.Když se podívám,kdo to způsobil skoro se utopím v těch nádherných zelených očích a provinilému  úsměvu kterému nejde odolat.
„Promiň.Ozářil mě blesk fotografů a neviděl jsem na cestu.Jsi ok?!“zeptá se a nespouští ze mě svůj pohled. A nás sledují všichni,tohle sousto pro bulvár je jak vyšitý.Vycházející filmová hvězda se málem obnaží před celým světem.I když za to nemůže.Může za to jiná pěvecká hvězda Harry Styles z One Direction.Trapas!!!!
„Jsem.Naštěstí jsou ty šaty dobře ušité.“a usměju se na něj.Mezi námi přejede nevysvětlitelná energii nebo snad chemie až sebou lehce cuknu.
„To jsem rád.Jmenuji se Harold Styles ale všichni mi říhají Harry.“a podá mi ruku.
„Já vím(mrknu na něj)Já se jmenuju Coco St.Cloud a můžeš mi říkat jen Coco.“taky mu podám ruku,ale to už mě má manažerka odvádí pryč,do sálu neboť se začne promítat můj film.Film měl obrovský úspěch jak u diváku tak i kritiků.Nejen herci se jím líbily ale hudba co zazněla ve filmu. Pár písní je tam od One Direction.A já celý film nemůžu vymanit  z mysli ten jeho pohled….
„Na co myslíš,honey?“zeptá se mě Harry.O točím se na něj s úsměvem a obejmu ho.
„Na naše první setkání,na to jak jsi mě málem před všema obnažil.“a on se taky usměje při vzpomínce.
„Jojo na to nejde zapomenout.Jak ses tvářila a všude kolem nás blikaly blesky fotografů.Ale nebýt této nehody nikdy bych se nezamiloval do tak skvělého člověka jako si ty Coco!“a políbí mě v naší manželské posteli.Ano jsem manželkou Harryho Stylese,jsem paní Stylesová.
„Jo byla to nehoda,která stála za to.Miluju tě Harry.“a uvelebím se jeho náručí a spokojeně si tak spokojeně hovíme,než k nám přicupitají naše dvě malé tříleté radosti.Emy a Tony.
„Mama,tata bubu!“zavříská Emy a vleze si ke mně pod peřinu.Za Harrym si vleze Tony s plyšovým medvídkem.Harry ho pohladí po vláskách i Emy a začne jim vyprávět příběh o jedné dívce co se zamilovala do jednoho chlapce.Ach a no vypráví jim náš příběh,náš život.A jako vždy děti u toho jeho povídání usnou.Dívám se na ně a jen děkuju osudu za to co mě potkalo a udělalo šťastnou.Že mám manžela,který mě miluje a ochraňuje,krásné,zdravé a hodné děti,práci co mě baví a naplňuje.Že stačil jeden okamžik,jedna náhoda a jeden pohled a já jsem poznala nový svět.O který nechci přijít.Divám se na ně a u srdce mě příjemně zahřeje.Oni jsou můj život,můj svět a má láska.
„Coco?!“přivolá si mě můj manžel.Strašně ráda vyslovuju to slovo:MANŽEL!!
„Ano."s láskyplným pohledem se na něj podívám.
„Jen ti chci poděkovat za to,že jsi mi dala dvě tak krásné děti!Miluju Tě Coco Stylesová a budu vždycky.To si pamatuj,honey.“a znovu mě políbí,přes naše děti.Mám to co jsem si vždycky přála.Šťastnou a spokojenou rodinu....
                                                     ♥ The End ♥

Náhodné setkání-8 díl

Jo 8 díl :) tak snad se bude líbit ;) pls nějaký ten koment :o) by i potěšíl Vaše Eliza Galli :3

                       Díl osmý:

„Co se stalo?Jde o co nebo o koho?“ zeptám se jí.
„Bell jde o babičku.Ona je mrtvá!“a pláče.V ten moment se mi zastaví srdce,nemůžu popadnout dech a jen cítím, jak mi po  tváři stékají slzy.Nevím jak dlouho tam tak sedíme a díváme se jedna na druhou.Kluci jsou u nás jako opora.
„A kdy..kdy se to stalo?!!To není pravda!!“ptám se, když se trochu vzpamatuju,ale nemůžu to mu uvěřit.
„Dnes…v noci.Umřela ve spánku.Mamka jí tak našla ráno,když jí chtěla vzbudit na snídani.A táta a bratr  to ještě neví.Mamka to volala Tobě,ale asi máš vybitý mobil(podívám se na něj a je vybitý!),tak zavolala mě.Bože Bell,co se to stalo.“a obejme Harryho a mě Zayn.
„Sakra zrovna se mi musel vybít!!!Lauro, jsi tu autem?!Okamžitě musíme jet za Tvojí mamkou!“
„Ano jsem.Budeš za 15 minut hotová?“zeptá se mě už ve dveřích pokoje.
„Za 10 a u auta.“a jdu se rychle převlíkat.V koupelně na sebe hodím šaty,vestu beru do ruky,popadnu mobil a kabelku,z které si vytáhnu černé sluneční brýle a jdu dolů obout si boty.Laura je rychlá jako já.Setkáme se v hale.Ještě se stačíme rozloučit s kluky a s holkama.Za tu celou dobu mi Zayn neřekl ani jedno slovo jen mě dlouze obejme a políbí do vlasů. Laura se taky ještě rozloučí u auta s Harrym a dá mi klíče od jejího vozu.
„Nevadí, když budeš řídit?Já nějak nemůžu.“a znovu začne plakat.
„Dobře,za chvíli jsme u Vás Lauro.“ Pohladím ji po ramenu a nastartuju auto a jedu.Ve zpětném zrcátku ještě uvidím stát na příjezdové cestě Zayna s Harrym. Celou cestu obě mlčíme,máme o čem přemýšlet.Nejdřív můj tatínek a teď paní Elizabeth. Proč mi umírají lidé, které miluju?!!Ptám se sama sebe.Ale to už dorazíme k nim domů.Sotva zastavím,Laura vypálí z auta jako namydlený blesk a já za ní.
„Mamííí,kde je?Chci jí vidět?“Volá Laura paní Blanku.Ta se objeví ve dveřích kuchyně,oči zarudlé od pláče,se smutným pohledem a s nataženou náručí.Obě jí okamžitě vyplníme svými těly a pláčem.A paní Blanka nás hladí po zádech a utěšuje nás.
„Děvčátka je mi to tak líto,tak strašně líto.Moc mě to mrzí,ale ona už tu není.Už si jí odvezli do krematoria.“ A jde si sednout do křesla v obýváku a my za ní.
„Blanko, ale vždyť  včera byla jako rybička,žertovala se mnou ještě než jsem šla na to rande.Byla tak nadšená, že mám první schůzku po těch dvou letech od té nehody s Mikem. Měla jsem tu být s ní.“a zlomí se mi hlas výčitkou.
„Já vím drahoušku.Ale podle lékaře šlo o přirozenou smrt.Nic jí nebolelo.Zemřela tak, jak si to přála.Doma,sama a bez soucitu druhých.Už se netrapte a hlavně si nic nevyčítejte!!“ a obě nás pohladí.
„Mami a už to ví táta a Will?“zeptá se Laura Blanky.
„Ne neví,ještě jsem jím to nestihla říct.Táta je ještě pořád na tom „ozdravném“(při slově ozdravném se Laura ušklíbne,neujde mi) pobytu a Will je na soustředění lakrosu v Německu. Ale bude se za dva dny vracet.Nechci mu kazit to soustředění.Víš jak se na to těšil.“ A obejme svou dceru.
„A co bude dál?“zeptám se Blanky.Ač nerada, ale právě mi skončil pracovní poměr.
„S tebou nic.Můžeš tu zůstat dokud budeš chtít.My Tě nevyháníme.Navíc jsi jako moje druha dcera a mám Tě opravdu moc ráda.A jen doufám,že si ten včerejšek  nevyčítáš?!Byl to totiž nápad Elizhabeth.“ A při té vzpomínce se usměje.
„Takže to všechno naplánovala Ona?!Teda to je ale kuplířka nebo byla.Jak mi chybí!“a rozpláču se nad tím jak na mě myslela.Byla jako moje babička,kterou jsem nikdy neměla.Co si bez ní počnu,bez jejích rad do života,bez jejího smíchu a milého slova.
„Pohřeb je tento pátek v kostele svaté Anny.“ Ještě nám sdělí, kde se koná poslední rozloučení a jde pryč z obýváku…
                             Pokračování příště….. ♥

pátek 5. dubna 2013

Náhodné setkání-7 díl

Takže další super díl o našem miláčkovy :*...Je trošku kratší ale stojí za to ;)Tak šup šup číst a zanechat nějaký ten komentíček ;) Vaše Eliza Galli :3



                          Díl sedmý:

 Druhý den ráno:
Probudí mě příjemná vůně a šimrání na tváří.A když otevřu očí spatřím Zayna, jak stojí u postele, v ruce drží růži a v nohách mám podnos se snídani.
„Dobré ráno,Bell.Donesl jsem ti tvou narozeninovou snídani až do postele.“a dá mi pusu na čelo a růži do ruky.Úžasně hledím střídavě na něho a pak na tu bohatou snídani.Přičichnu si k té růži,krásně vonní.A mile se na svého prince usměju.
„Dobré ráno,děkuju.Ale já měla narozeny už včera,pokud jsi nezapomněl?“ A pustím se do toho.
„Já vím,jen jsem Ti chtěl udělat radost.“a vleze zpátky ke mně do postele.
„To je od Tebe milé.A nedáš si semnou?Je toho dost.“a nabídnu mu jahodu,kterou samozřejmě vezme do svých úst a políbí mě.Chutná jahodově. Tak myslím, že jsem se stala závislá na jeho sladkých polibcích.Jsou tak opojné a nekonečné.
„Víš o tom, že chutnáš pokaždé skvěle a jinak?Přímo pro mě,krásko.“ Pochvílí mě.
„A Ty víš o tom,že je to je Tebou?Že jsem se stala doslova závislá touhou aby si mě líbal,mistře?!“
„Tvé slovo je mým rozkazem!Cokoliv řekneš nebo si budeš přát,okamžitě Ti to splním!“ a na důkaz toho mě znovu políbí.Tak se líbáme nebo jíme snídani co nám připravil Zayn.
„Uhh bylo to výborné,Zayne.Ale už jsem plná.Děkuju tohle pro mě nikdo ještě nikdy neudělal.Měla bych se ti to nějak oplatit.“ Pochválím ho za tu skvělou snídani.
„Nemusíš mi nic oplácet.Jak už jsem Ti říkal,jen jsem Ti chtěl udělat radost.Mě bude stačit,když budeš semnou.Tady a teď.Že si budeme užívat naše společně strávené chvíle.“ A tak vážně,sladce a mile se mi podívá do očí a obejme mě.On je takový milouš,slaďouš a mazel.V objetí nám dlouho nevydrží,protože nám do pokoje vpadne Laura. Padne mi kolem krku,celá uslzená a já tuším že něco není v pořádku,že se stalo něco zlého.Podívám se na ní a počkám až se trošku uklidní,schopná mi cokoliv říct.
„Bell,stalo se něco strašného!Jde o…..“ A znovu se dá do pláče…..
                         Pokračování příště….. ♥

Jednodílovka

Juj další nová jednodílovka :) jen a jen pro vás ;) Tak pls nějaký ten komentík :) Vaše Eliza Galli :3


                                      It´s my little miracle

„Mami kdo je ten pán, co na tebe tak kouká?!“slyším hlas své malé dcerky Stelly a podívám se tím směrem, co ukazuje její malá ručka.A já vidím po letech Bena,mou lásku a otce mojí Stelly,která je přesnou kopií svého otce.ŠOK přesně to je ono co cítím v danou chvíli.Bože a ON jde naším směrem kde stojíme!!!A já nemám kam utéct a schovat se,jsme totiž na pohřbu jeho dědečka!!!
„Ahoj Zoe,jsem rád že jsi přišla na pohřeb dědy.Měl tě rád.“pozdraví mě a upřeně sleduje Stellu.
„Ahoj Bene. Upřímnou soustrast.Tvůj děda byl skvělý člověk.“taky ho pozdravím a Stellu si vezmu do náruče.
„Děkuju. A kdo je tato krásná malá princezna?“zeptá se na ní.Co mu mám jako říct?Že je jeho ale vzdal se této možnosti,když nás opustil.Naštěstí Stella to vyřešila za mě.To svou dětskou upřímnosti.
„Já se jmenuji Stella Blunt a mám ctyzi roky.“a  ukáže mu na prstech kolik má let.On se zasměje ale dál vyptává.
„A kde máte tatínka?“rozhlíží se kolem dokola a hledá nějakého muže co by patřil k nám,malá jen zakroutí hlavou a víc se ke mně přitulí,hlavu si opře o mé rameno.
„Tatínek není.Ahoj Bene ráda jsem tě poletech viděla.Ale už musíme jít,pohřeb už stejně skončil.Já ještě musím dovézt Stellu k rodičům a jít na chvíli do práce.Měj se.“ s malou v náručí se od něj otočím a odcházíme pryč s pohřbu.Jenže on nás jen tak nenechá odejít,chytí mě za paži a otočí si mě čelem k sobě.
„Ona je moje,že je to tak?!“a v očích má výčitky vůdčí mě.
„Ano je.Ale tobě to může být jedno,když jsi mě opustil a nechal tak.Tak prosím,nech nás jít.“a chci se mu vytrhnout se sevření jeho ruky.
„Ale není Zoe.Myslím,že se teď hodně věcí změnilo.Pro mě,pro tebe a především pro Stellu.“a uvězní mě tím svým pohledem.Tím pohledem,který jsem tak milovala,ale poslední roky i nenáviděla.Jenže má dcera je celá po něm i s tím to kukučem.Stellu miluju nejvíc na světě a jeho nenávidím z celého srdce.
„Dobře…Já si chci s tebou taky promluvit.Mohl by jsi večer ke mně zajít,to už budu doma.Bydlím nedaleko rodičů.“ A nadiktuju mu mou adresu.Ben mě pustí,pohladí Stellu a naposled se na mě zadívá a odchází ke zbytku rodiny.Malá se na nic nevyptává ani cestou autem,když jí vezu k rodičům.Jenže on mě nepustil ani v práci a dál se mi honí hlavou.A když konečně dorazím domů i se Stellou,kterou vyzvednu od rodičů a okoupanou ji uložím do postele,kde ji ještě přečtu pohádku na dobrou noc.Stella už sladce spí a já se jdu psychicky připravit na setkání s Benem.A když uslyším zvonek,zhluboka se nadechnu a jdu mu otevřít.Stojí tam na chodbě s kyticí růží,kterou mi podá a se smutným pohledem.Hlavou mu pokynu ať jde dál.Když za ním zabouchnu dveře mě Ben nečekaně políbí.
„Chyběla jsi mi Zoe.Já musel jsem to udělat.Tě políbit.“a znovu se vrhne na mé ústa.Já ho ale tentokrát odstrčím a jdu do kuchyně najít vázu do které bych dala tu překrásnou kytici.Ben jde za mnou jako věčný stín.
„Tak já ti chyběla,jo?!Tak proč ses mi za celé ty roky neozval!To já nebyla kdo mě opustil!A nechal mě i s dárečkem na pospas!“a nechám všechny emoce vyjít na povrch a rozpláču se.Ben mě chytne do náruče a konejší mě jako malé dítě.Ani nevím jak jsme se dostali z kuchyně do obýváku,ale sedím na gauči v Benově náručí.
„Zoe já se ti celá ta léta chtěl ozvat,jenže jsem nikdy nenašel odvahu.Ale věděl jsem o tobě že se máš dobře.Volával jsem si s dědou.Který mi o tobě všechno vyprávěl,jen se zapomněl zmínit o Stelle. Kdybych věděl že jsi těhotná,neodešel bych pryč. Nikdy bych vás neopustil.Kolik let jsem zameškal a možná i dál zameškával.Kdyby děda neumřel a já tě nepotkal na jeho pohřbu s ní.“a zakroutí hlavou.
„Bene já jsem mu řekla ať ti nic nepoví.Nechtěla jsem aby ses musel vzdát své kariery.A žít s námi jen  s povinnosti. I když mě to k tobě dál táhne,nenechám se připravit o život,který jsem těžce vybudovala pro sebe a svou dceru.Prosím příjmy fakt že se o sebe a o naší dceru dokážu postarat sama.Ale samozřejmě tě nechám vídat se s tvou dcerou.Měla by znát a vědět kdo je její otec.“stanovím mu pravidla.Rozum mi říká že jsem mu dobře stanovila pravidla,ale srdce je jiného názoru.Ben se na mě jen dívá a nic neříká.Z ničeho nic se mi na klín usadí Stella a obejme mě.
„Mami to je táta?!“a zadívá se na Bena.
„Ano zlatíčko,jsem tvůj tatínek.“a vezme si jí do náruče,Stella spokojena s novým faktem mu znovu usne v náručí.Tak jí Ben donese zpátky do jejího pokoje a uloží do postele.
„No myslím že nám to Stella ulehčila.Já jí rozhodně chci vídat a podílet se na její výchově,Zoe.“a odchází z mého bytu pryč,ani se na mě nepodíval a je fuč.Tak jako tenkrát po té osudné noci,kdy jsem zplodili naší Stellu.Bez vysvětlení,bez rozloučení mě opustil.Nevím co si mám o tom myslet.

O měsíc později:
A tak se teda podílel jak mohl.Byl s námi každý den a užíval si chvíle se Stellou i se mnou.A my jsme se tak nějak zase dali dohromady a jsme spolu už jako rodina.Stejně jsem v koutku duše věděla že to tak dopadne,že se ke mně vrátí.A teď se stehujeme do našeho nového domova,kde začíná náš nový a snad skvělý život po boku jeden druhého a s naším malým zázrakem jménem Stella.Je to můj malý zázrak….
                                                             ♥ The End ♥


čtvrtek 4. dubna 2013

Náhodné setkání-6 díl

Ahoj tak už je tu šestý díl ;) Budu moc ráda za nějaký ten koment :o) Vaše Eliza Galli :3


Díl šestý:

„A to je co přesně?“ zeptám se ho mírně znepokojena,tuším ,že se mi jeho odpověď nebude líbit.
„No dnešní večer i noc zůstáváš tady u nás.Budeme tu všichni spolu.Neboj bude se ti tu u nás líbit.Stejně je už moc pozdě.“
„Zayne ale já mám určité povinnosti a jsem za ně zodpovědná,když je nesplním.Jak  je pozdně?Na co pozdě?“
„Na to abys jela domu.Neboj o babičku se postará mamka.Víš tohle je od nás takový malý dáreček tvým dnešním narozeninám.“ Ničeho nic se u nich objeví Laura!
„Lauro,co ty tady?A jak víš kdy mám narozeniny?A co má tohle všechno znamenat?Nějak se  vtom všem představám orientovat?Vždyť  já zítra musím do práce, za tvou babičkou.Nemůžu mít jen tak volno.To přece nejde.“ A sednu si na bobek u krbu a jen nad tím vším kroutím hlavou.
„Bell tak zaprvé jsem u svého přítele Harryho,za druhé bydlíš u nás už tři roky takže vím kdy máš narozeniny a za třetí to znamená  že dneska budeme oslavovat tvé třiadvacáté narozeniny.Všechno je už naplánované a žádné ne nechci slyšet!Bude se oslavovat tady.“  A to už mi podává šampaňské k přípitku.
„Takže na Tebe Bell!Ať stále tak veselá,milá a obětavá jakou tě znám.Jsi jako moje starší sestra,kterou nemám.Taky Ti přeju abys byla šťastná ze Zaynem,je to moc hodný a milý kluk.Mám tě moc ráda a jsem šťastná a ráda že Tě mám a znám.“ A obejme mě.
„Děkuju Lauro ani nevím co na to mám říct.Snad jen to že Tě taky mám moc ráda.“ A tak mě jak to dojme,že mi po tváři začnou téct slzy štěstí. Tak strašně moc to pro mě znamená. A to už mi přejí všichni a poslední je Zayn.
„Všechno nejlepší,krásko.Ať se ti splní Tvé nejtajnější přání.Jsem nesmírně šťastný, že jsi semnou tady a teď!“ a políbí mě.
„Děkuji  Ti Zayne a i Vám všem za vše.Strašně moc to pro mě znamená!Poslední tři roky jsem je ani pořádně neslavila.Jen s rodinou Laury a to byla jen její babička a Laura. Maminku mám daleko a o tatínka jsem vloni přišla.Takže mou rodinou jsou Banksovi.“ A to už brečím dojetím i smutkem nad ztrátou milovaného otce.
„Ach to je mi líto,Bell.To jsem nevěděl.“utěšuje mě Zayn i ostatní.
„Ne to je v pořádku,zlato. Dnešní večer si hodlám pořádně užít.“ A přiťuknu si ještě jednou. A tak se všema bavím,dokonce mi přinesou nádherný třípatrový dort s krásnou výzdobou a se třiadvaceti svíčkami. Jen je sfouknout a něco si přát,pošeptá mi Zayn do ucha. Vím co si přeju aby tato chvíle trvala věčně.Ano jsem šťastná a spokojená.Už dlouho jsem se necítila tak dobře.Tak jsem je sfoukla a byla nesmírně vděčná Lauře,že to tak skvěle zařídila.Zbytek toho úžasného večera si nesmírně užívám a bavím se a už mi ani nevadí že jsem zůstala.Jen jedna otázka zůstává.A to kde budu spát?!Protože už skoro všichni šli na kutě,zbýváme tu jen já se Zaynem a Laura s Harrym. Jenže ti už jdou taky spát.
„Dobrou Vážení,my už jsme dost unavení a chceme si jít lehnout.A ještě jednou všechno nejlepší k narozeninám Bell.“popřeje mi znovu Harry a už oba mizí v Harryho pokoji.
„No takže to tak vypadá,že dnešní noc budeme trávit spolu.Protože už není žádný volný pokoj.Ale jestli chceš,tak já přespím tady dole na pohovce  a ty budeš u mě v pokoji.“podívá se na mě co jeho plánu říkám.
„Ne nenechám Tě spát tady dole na gauči.Tvá postel je dost velká pro nás oba.Ale v ní budeme spát,ale ne se milovat.Jen spát,ano?“ a hned mu nastavím pravidla.Přece se s ním hned nevyspím,znám ho pouze dva dny.Ano přitahuju mě,mám ho moc ráda a je mi sním dobře,ale zatím ho nemiluju,tak jak by si to přál.On ke mně asi cítí to samé.
„Dobře Bell.“pokrčí rameny a jde semnou do jeho pokoje,kde mi půjčí jedno ze svých triček na spaní.Jdu do koupelny co sousedí s jeho pokojem,kde se odlíčím se a umyju si zuby.A jdu zpátky do pokoje a hned si lehnu k Zaynovi do postele.Ten si mě přitáhne do svého náručí.
„Dobrou noc a sladké sny,krásko.“a políbí mě do vlasů.
„Dobrou noc a sladké sny,mistře.“a políbím ho na ústa a spokojeně se mu uvelebím v náručí a usnu….
                                  Pokračování příště….. ♥